reklama

Drsné podmínky širého moře při natáčení filmu Do větru změnily Vladimíra Polívku z městského floutka v hrdinu

reklama

Premiérou v Lucerně vešel do českých kin filmový debut režisérky Sofie Šustkové Do větru. Ten vypráví příběh tří mladých lidí odehrávající se během letní plavby kolem řeckých ostrovů. Drsné podmínky širého moře sblížily nejen postavy ve filmu, ale i herce Matyáše Řezníčka, Jenovéfu Bokovou a Vladimíra Polívku, který si ve filmu zahrál syna majitele lodi a dokumentaristu Honzu.

„Natáčení bylo hodně intenzivní, celý měsíc jsme spolu žili, pracovali, bydleli, jezdili na lodích. Člověk neměl kam utéct, dát si pauzu,“ vzpomíná Vladimír Polívka. „Předtím jsme se neznali vůbec a za tu dobu jsme se tam spřátelili a v těch ztížených podmínkách jsme si ze Sofií porozuměli natolik, že jsem se stal kmotrem jejího syna. Moře v nás tu blízkost vzbudilo,“ dodal Vladimír, pro kterého natáčení v Řecku byla velká zkušenost.

„Bylo to náročné. Ocitnul jsem se na sedmnáctimetrové lodi s dvanácti lidmi, a to si člověk počítá, kolik metrů čtverečních má pro sebe během šestnáctihodinové směny. Navíc tam je čtyřicet stupňů a na té jachtě nebyla klimatizace, takže jsme dole měli třeba ještě o deset stupňů víc. Před těmi podmínkami na širém moři utéct vůbec nejde,“ přiznal herec.

A jak zvládal pobyt na otevřeném moři? „Všichni mě strašili, že mně bude blbě, že to není žádná legrace. Ale já mám moře a lodě asi v krvi, můj děda byl umělecký kovář a měl dům a loď v Marseille, takže mne plachtění a pobyt na moři vlastně hrozně bavily. Zjistil jsem, že jsem na lodi o něco starostlivější než v normálním životě, kdy dokážu být ke svému okolí i sobecký. Na lodi se ve mně probouzí heroické pocity vůči okolí,“ řekl Polívka mladší, který měl z vodních živlů velký respekt. „Nerad skáču do otevřeného moře. Jinak jsem vodomil, ale jen do dvaceti metrů od pobřeží,“ smál se herec.

Vladimír přišel na premiéru o berlích a s nohou v sádře. „Rád bych řekl něco hrdinského, ale stalo se mi to v kuchyni a upadl mi talíř s nožem na nohu a tak nešťastně,“ svěřil se herec, který si nechal sádru zkrášlit chemickým vzorcem molekuly. „Dneska jsme měli shodou okolností generálku v Dejvickém divadle a zítra máme premiéru hry Elegance molekuly, která je o panu Holým, který vynalezl lék na HIV a tohle je molekula léku,“ dodal.

První spolupráci s herci si pochvalovala i samotná režisérka Sofie Šustková. „Spolupráce s nimi byla úžasná a doteď vnímám jako svoje největší štěstí, protože jsem s nimi předtím ještě nic nedělala a už od druhé verze scénáře byli v mé hlavě, ale zároveň jsem jim to ještě neřekla. Pak rok před natáčením jsem je pozvala na kamerové zkoušky, kde ta chemie fungovala neskutečně a všichni se rozhodli, že do toho půjdou,“ vyprávěla a dodala: „Jsou nejen skvělí herci ale i lidé. To natáčení nebylo jednoduché a oni si nestěžovali, neměli žádné hvězdné manýry, naopak drželi s námi a udělali maximum pro to, abychom to dotočili.“

Přestože je režisérka už od svých šestnácti let vášnivá jachtařka, přiznala, že natáčení na moři bylo velmi náročné. „Když se natáčí na moři, tak je to složité, protože když točíte obraz, tak potřebujete aspoň tak dvě tři hodiny stejné podmínky a to se vám na moři nestane. Tam se pořád mění vítr, světlo, výška vln. Těch elementů je tam strašná spousta a navíc jsme v Řecku natáčeli v plné sezóně,“ uvedla Sofie.

Foto: Herminapress

reklama

reklama

reklama

reklama

reklama