Samota má mnoho podob, říká o představení Untitled Milena Steinmasslová

Autor: dne 6 února 2019

Jatka78 během února v Pražské tržnici uvedou nový rezidenční soubor Divadlo 6-16 a s ním i celou plejádu zvučných hereckých jmen. Jako první již 8. února v Holešovicích se svým autorským představením vystoupí Milena Steinmasslová. V minimalistické inscenaci Untitled pro dva herce (vedle Mileny Steinmasslové se na pódiu objeví Jakub Gottwald) je zapotřebí jen málo slov.

Ona je bývalá akrobatka, klaunka, které erušila mozková příhoda kariéru. Žije mimo společnost, ve staré maringotce při okraji města zcela osamocená. On je typickým synem současného pohraničního města. Bez práce, bez vzdělání, bez příležitostí, bez jakéhokoliv zázemí. Jeho obživou jsou drobné krádeže. A tak se stane, že se jejich samoty jednoho dne zkříží. Dva lidé bez budoucnosti mají na pár chvil společnou současnost.

A i když je téma inscenace hořké, přece jen obsahuje humor. Humor jako nadstavbu myšlení. Humor jako únik před myšlením. A i když životní prostředí obou postav je velmi tvrdé, přesto si dokáží na těch pár chvil vybudovat vlastní poetický svět.

A jak vnímá představení jeho autorka a protagonistka Milena Steinmasslová?

Jaký je vlastně příběh vzniku Untitled?

Toužila jsem zúčastnit se divadelního festivalu v zahraničí. A protože se mi honilo hlavou téma samoty, začal se rodit příběh. Samota má mnoho podob. Některé nepotřebují k svému životu slova. Takové jsou dvě samoty v našem příběhu Untitled.

Díky vazbám Divadla 6-16 na anglickou divadelní scénu byla premiéra inscenace na festivalu Hotbed v Cambridge. Po zkušenosti s uvedením Untitled doma i v zahraničí, vnímáte jeho téma jako univerzální pro českého i zahraničního diváka?

Ano. Samota v našem západním světě je všudypřítomná.Diváci, se kterými jsme mluvili po představeních, říkali to, co jsme si říkali my při zkouškách.

Většina lidí Vás má zafixovanou jako herečku, u představení Untitled jste se vypadala na autorskou dráhu. V čem to pro Vás bylo jiné?

Untitled není má první práce. Napsala jsem hru – dokument „Izolovat, ale zachovat“ o souboji M. A. Bulgakova a Stalina. Tu jsme hráli dvě sezony v Divadle v Celetné. Nejsem autorka v pravém smyslu toho slova. Jen mě nějaké téma „donutí“ sednout si a psát.

V představení hrajete klaunku, jak moc je Vám žánr cirkusu blízký?

Když jsem byla dítě, k cirkusu jsem nepřilnula. Klauni na mě vždy působili smutně. Pamatuji si, že jsem je litovala. Nový cirkus miluju. A velmi obdivuji míru nasazení, kterou kolegové, třeba z Cirku La Putyka, musí dát do každého zkoušení a představení. V dětství i dnes jsem vnímala lidi v cirkusu jako nezávislé a silné. Proto klaunka.

Na jevišti tvoříte tandem s Jakubem Gottwaldem. Jak moc se vztah obou postav během inscenace promění a vyvine?

Velmi. Ale to bych prozradila moc.

Napište odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *