Škola 21. století, aneb moderní výuka v praxi

Autor: dne 3 května 2015

Základním cílem moderního vzdělávání je pochopení dítěte naučené věci použít v reálném životě, chápat text v kontextu, nebát se zkoumat a dělat chyby, protože jen to ho posune dál. Ve světě moderního vzdělávání potřebujeme, aby se děti naučily spolupracovat, měly možnost klást otázky a hledat odpovědi, uměly srovnávat a diskutovat, naučily se respektu a respekt přijímat v jakékoli podobě i situaci mezi všemi členy školy, a pochopily podstatu soužití ve společnosti. Aby děti mohly být zodpovědné za svůj život, potřebují si osvojit jak tyto vlastnosti ovládat. Tím, že vytváří vlastní studijní plány, naučí se rozvrhnout učivo a hodnotit především samo sebe, budou schopny dosáhnout svého vlastního potenciálu a posunovat se k dalším výzvám.

V porovnání s frontální výukou je individuální forma vzdělávání mnohem náročnější jak k dítěti – jejich osobnosti, kompetencím, důsledkům rozhodnutí i vlastní zodpovědnosti, tak na vytvoření připraveného prostředí a přístupu. V posledních letech si mnoho rodičů uvědomuje rozmanitost i složitost dnešní doby. Uvědomují si, že má-li dítě ve svém životě obstát, potřebuje znát informace a ty analyzovat, vybrat z nich podstané a použít přesně to, co ho posune dál. Aby nabyté znalosti mohly být pochopeny a v životě aplikovány, mají děti v alternativních školách prostor si dané vyzkoušet v praxi a opravdu je zažít, aby se tato schopnost stala trvalou a aplikovatelnou. Aby z ní nezůstala teorie na straně 36. To, co děti chceme naučit není jen výstup (počítání, čtení, psaní), ale velkou výhodou nestátní „instituce“ je, že se děti učí širším dovednostem, učí se komunikovat v týmu, samy se hodnotí, plánují si práci, přebírají odpovědnost za svůj život.

Ve většině případů i alternativní školy chtějí mít pro své děti výstupy a dodržují RVP (rámcově vzdělávací program ČR). Výhodou je, že pokud dítě může naplňovat své potřeby, zvládne je naplnit v kratší době a s mnohem lepšími výsledky. Ale neznamená to, že si může dělat co chce a kdy chce. Učí se na základě plánů, na kterých se podílí, učí se jak si rozložit práci, převzít za ni zodpovědnost. Pedagog děti učí směřovat vlastní cestou. Nehledě na tom, že svoboda a hranice jde ruku v ruce společně. Plán stanovuje hranice svobody. Mají svobodu v tom, jestli si matematiku udělají v pondělí, češtinu v úterý nebo jestli budou denně dělat od všeho kousek. Děti mají svobodu, jestli chtějí činnosti dělat samy nebo ve skupině, musí se naučit spolupracovat, komunikovat, obhajovat své názory, přijímat názory druhých, najít kompromis a dohodnout se na společném výsledku, což se při frontální výuce nemůže dít. A právě to je cílem, který chceme předat dětem – hledat řešení, komunikovat a prezentovat, chápat to, co se učí v logických souvislostech a s praktickým využitím, přebírat odpovědnost za své učení a samo za sebe. Ne proto, že dítě někdo ohodnotí z venku. Vždy je otázkou, jestli dětem dáme pouze učivo, nebo jestli jim nabídneme, aby si toto učivo úplně osvojily a pochopily.

Hodnocení dítěte se zaměřuje na to, jaký pokrok dtě udělalo, tedy jestli se dostalo z bodu A do bodu B. Stejný úkol mají i rodiče, protože i rodič může posoudit pokrok vlastního dítěte. Pro dítě není důležité, jestli je smutné a přetížené, ale to, aby se nenudilo a učilo se vlastním tempem. Děti se obecně adaptují na cokoli, jsou přizpůsobivé čemukoli, věci berou tak jak jsou. Pokud nemají zdravotní překážky, naučí se vše, co jim nabídneme. Dospělý je pro ně vzorem, důležité jsou pro ně emoční vazby – jak se cítí, jak se jim líbí učitel, spolužáci a prostředí. Potřebují mít zkušenost a vědět co je čeká.

Jde-li o výuku jazyků, pak se dítě přirozeně učí jazyk tím, že ho slyší ve svém prostředí. Nikdo děti neučí mluvit a téměř všechny se to naučí bez ohledu na jednoduchost či složitost daného jazyka. I přesto se naučí mluvit přibližně ve stejném čase, stejně gramaticky správně. Pokud mají vedle sebe více jazyků, naučí se je vstřebat všechny a naprosto správně. Frontální výuka jazyka – pouhé procvičování frází a slov nevede k tíženému výsledku. Aby člověk pochopil strukturu jazyka, musí ho aktivně používat, nejlépe v přirozené formě. Proto většina alternativních škol volí rodilého mluvčího a bloky, kdy jeden den se propojuje naučené v rodném jazyce s jazykem druhým, třetím… protože tak, jako v životě, je pro svobodné školy důležitá schopnost slyšet a mluvit. Důležité je, že nejprve bude druhému rozumět. Pokud porozumí, pak si zajistí co potřebuje a jeho vnitřní motivace bude motorem, který dítě požene dál.

 

„Víme, že každé dítě se učit chce, chce poznávat a objevovat okolní svět. Pokud má navíc možnost svobodně se pohybovat v připraveném prostředí, postaveném na základě jeho vývojových potřeb, má individuální a respektující přístup a učí se s materiály, které mají praktický základ, pak je nemožné, aby neprospívalo. Jakým způsobem prospívat bude dopředu nikdy nevíme, to vždy záleží na potenciálu každého dítěte. Naším cílem ale je každé dítě připravit nejlépe jak zvládne“.

 

Petra Šlencová Bílská, zakladatelka a ředitelka Miracle childhood školy.

Jeden komentář

  1. Zpětný odkaz: Svoboda učení – Vyjasněme terminologii: svobodné vzdělávání nerovná se alternativní školy!

Napište odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *