reklama

Balet Národního divadla chystá českou premiéru Sněhové královny Michaela Cordera

reklama

Připravovanou premiérou probíhající sezony Baletu Národního divadla je Sněhová královna britského choreografa Michaela Cordera. Balet inspirovaný fascinující pohádkou Hanse Christiana Andersena a vystavený na brilantní barevné Prokofjevově hudbě bude mít českou premiéru 3. 3. 2016 ve Státní opeře.

Na počátku baletu Sněhová královna Michaela Cordera byla hudba, a sice Prokofjevův méně známý balet Kamenný kvítek, vytvořený v letech 1948–1953. Pod tlakem umělecké cenzury v tehdejším Sovětském svazu se Prokofjev a jeho manželka rozhodli postavit balet na staré pohádce pocházející z oblasti Uralu. Mezi třemi postavami Danilem, jeho nevěstou Kateřinou a Paní měděné hory se odehrává novoromantický příběh boje dobra a zla. Choreograf Michael Corder vytvořil Sněhovou královnu pro English National Ballet v roce 2007. Nicméně, jak sám podotýká, na tématu pracoval se svým týmem několik let. Skladatel Julian Philips upravil partituru: „jako by ji napsal sám Prokofjev konkrétně pro Sněhovou královnu“. Příběh tohoto pohádkového baletu v Corderově pojetí nevypravuje jenom pohádku o vládkyni zimy, ale také přináší poselství: vyzdvihuje statečnost dívky Gerdy v protikladu s přesvědčivostí Sněhové královny jako ztělesněním zimy a moci přírody. Právě motivy přírody se objevují i ve fascinující pohádce Hanse Christiana Andersena, kterou je dílo inspirováno. Kombinace zimní krajiny, tajuplného kouzla a cikánské lidové hudby, to vše najdeme v příběhu Sněhové královny.

Potřeboval 15 měsíců

Příběhové motivy podtrhuje i scénografie a kostýmní výprava výtvarníka Marka Baileyho. Ten odhaduje dobu, kterou potřeboval pro vytvoření návrhů scény a kostýmů, na 15 měsíců. „Spolupracoval jsem také s malíři a barviči, abychom docílili barvy a efekty, které jsem od kostýmů očekával, vybíral jsem střevíce a byl jsem v neustálém kontaktu s vlásenkáři a maskéry, abychom docílili celkového žádoucího vzhledu – u některých postav jsme se zabývali i takovými detaily jako třeba obočí! … Pokud jde o scénu, snažil jsem se především o to, aby palác Sněhové královny působil, jako kdyby byl z ledu. Nejdřív se palác vyřezal podle mých návrhů, poté se vytvořili formy, které jsme použili k vyhotovení konečného kusu, který byl pak upraven tak, aby vypadal jako led. Použili jsme také mnoho zrcadel, jelikož zrcadlo Sněhové královny je jedním z klíčových prvků díla. I zrcadlo bylo upraveno tak, aby působilo dojmem, že je zamrzlé, pokryté jinovatkou. Na kostýmy jsme použili hodně „ledových“ barev a průhledné látky, mnohé z nich jsme opatřili speciálním potiskem a ručním malováním. Nakonec jsme je pokryli křišťálem (v pražské inscenaci od firmy Preciosa), což jim dodalo vzhled ledu a sněhu.“ Nyní se to vše odehrává v Dílnách a Ateliérech Národního divadla, kde příprava na Sněhovou královnu kulminuje.

reklama

reklama

reklama

reklama

reklama