Mají vůbec mladé generace zájem o knihy? Čtou méně nebo více než jejich rodiče? Zjistit se to rozhodl největší knižní second hand Knihobot, který oslovil tisícovku svých zákazníků. A výsledky jsou zajímavé – lidé do 24, resp. 34 let většinou kupují podobné množství knih jako o generaci starší čtenáři. Ke čtení si sedají několikrát týdně a když otevřou knihu, stráví u ní podobnou dobu jako jejich rodiče. Přesto je jejich knihovna výrazně menší a knížky nepovažují za nedotknutelné.
V největším knižním second handu Knihobot, který za měsíc vrátí do oběhu více než 70 tisíc knížek, zákazníci do 24 let utratí měsíčně skoro 1,2 milionu korun a spolu se zákazníky do 34 let je to dokonce 4,7 milionu korun. Dohromady se tak lidé do 34 let podílí na 38 % všech nákupů.
„To z lidí do 34 let, nebo ještě konkrétněji v rozmezí 25–34 let, dělá naši nejsilnější cílovou skupinu. A také nejrychleji rostoucí. Svým chováním se navíc poměrně vymykají zažitým představám o klasických knihomolech,” uvádí za největší knižní second hand Knihobot Kristýna Hladíková. “Vzhledem k tomu, že právě tyto ročníky budou za 10–20 let tvořit hlavní tvář knižního trhu, je dobré poznat je blíž.“
Knihovny dvacátníků a třicátníků: nedusí a je v nich pořádek
I proto se Knihobot v průzkumu zaměřil především na zvyklosti čtenářů z těchto ročníků. Není překvapením, že zatímco průměrný Čech má podle svého prohlášení doma asi 740 svazků knih, mladí lidé jich mají výrazně méně. Lidé do 34 let se hlásí asi k 325 svazkům, lidé do 24 let pak ke 250. Lidé nad 35 let věku mívají průměrně 1040 svazků, padesátníci a starší pak udávají průměrně 1300 svazků.
Tomu odpovídá také charakter knihovny mladých knihomolů. Zatímco pětina lidí nad čtyřicet má dojem, že knihy mají více životního prostoru než oni sami, mladé generace aktivních čtenářů sice považují knihovnu za důležitou součást svého životního stylu (pro 48 % tvoří dominantní prvek alespoň v jedné místnosti), 35 % stačí jedna knihovna nebo regál, ale na “zavalení knihami” si stěžuje jen 11 % z nich.
„Rozhodně to neznamená, že by nižší počet svazků znamenal menší zájem o knihy jako takové. Naopak. Mladí se ke knihovnám zkrátka chovají jinak. Chtějí, aby je těšily, ne dusily. Nechtějí jim obětovat místo v bytě, kterého mají nedostatek. Více vnímají knihovnu jako živý organismus, který se postupně proměňuje,“ zmiňuje Kristýna Hladíková. „Takže zatímco u jejich rodičů platilo, že knihovna se neprobírá, maximálně se dělí mezi děti, mladí už to tak neberou. Díky tomu mají v knihách výrazně lepší pořádek a o obsahu své knihovny mají zpravidla dokonalý přehled.“
Kniha není fetiš, musí dělat radost
Právě fenomén “děděných” knihoven do jisté míry stojí za chutí mladých ročníků udělat si v knihách pořádek. Čím mladší knihomol, tím více obsah jeho knihovny tvoří tituly jeho rodičů. Pouze 40 % lidí do 24 let si svou knihovnu sestavilo samo – přitom celorepublikový průměr je 55 %. I z toho důvodu jsou také výrazně radikálnější, co se týče obměny knihovny – 61 % mladých čtenářů by klidně okamžitě vyměnilo celou čtvrtinu knihovny, 12 % dokonce půlku. Pouze 23 % by pak nerada vyměnila byť jediný z titulů.
Ostatně i proto jsou mladší ročníky těmi nejčastějšími zákazníky knižních second handů a zároveň nejčastěji hledají pro již přečtené knížky nové majitele. Díky jednoduchému nákupu starších titulů si pak knihovnu doplní podle svého. A to klidně klasickou literaturou. Jen k ní musí najít cestu.
„Možná z toho pramení jeden z povzdechů, že mladí nemají zájem o klasiky. Není možné se jim divit – na škole je měli jako povinnou četbu a podobně je berou i v knihovně. Je tedy pravda, že se jich často rádi vzdají,” vysvětluje Hladíková. „Na druhou stranu – jakmile k nim dozrají a mají chuť si je přečíst, můžou si je dnes koupit v perfektním stavu ze second handu za pár desetikorun.“
Mladí čtou méně? Kdepak
Knihobot se zaměřil také na to, kolik knih mladší generace v průběhu roku koupí. Výsledky jsou překvapivé – je to podobné množství, jaké udává generace jejich rodičů. Zatímco čtenář do 34 let koupí asi 1,8 knihy měsíčně a čtenář do 24 let 1,7 knihy, celkový průměr se pohybuje kolem 2,1 knížek. Dramaticky se zvedá číslo až u knihomolů nad 60 let, kteří udávají průměrně nákup 40 knih ročně – avšak se započtením i těch, které chtějí darovat třeba svým dětem nebo vnoučatům. Jen si je před tím sami rádi přečtou.
A přestože mladí nemohou konkurovat frekvencí čtení lidem nad 35 let, kteří nejčastěji deklarují denní četbu (čtenáři do 34 let čtou alespoň několikrát do týdne), když už se do čtení mají šanci zabrat, vydrží u něj stejně dlouho jako jejich rodiče nebo prarodiče – nejčastěji zhruba jednu nepřetržitou hodinu. 35 % z nich si zároveň dokáže vyčlenit na pravidelné čtení dvě a více hodiny.
