Společně s třiceti dalšími osobnostmi se Viktor Preiss rozhodl podpořit dobrou věc. Ukázal se v úplně jiném světle, a to tentokrát jako malíř. V rámci výběru peněz pro charitativní organizaci, kterou pořádá Muzeum nočníků a historických toalet v Praze, se chopil barev a štětce a pomaloval bílý porcelánový nočník, který se, společně s výtvory ostatních osobností, bude v říjnu tohoto roku dražit.
Své dílo odevzdal Viktor Preiss mezi prvními, a to s dojemným příběhem, který stojí za zmínku. „Když jsem se dozvěděl, že mohu takto pomoci, byl jsem potěšen a chtěl jsem prospět dobré věci, která má smysl,“ začal vyprávět. Nejdůležitější bylo dostat nápad, který prostě musel přijít sám. Nakonec mu pomohlo znamení zvěrokruhu. „Jsem ve znamení Ryb, a napadl mě tedy ‘rybičkový‘ motiv. Chtěl jsem namalovat jednoduchou dekorativní malůvku po obvodu nádoby,“ pokračoval Viktor Preiss. Jeho nápad se mu zamlouval a byl do malování tak zapálený, že jím trávil většinu času. Nočník, který mu byl svěřen, maloval tři dopoledne doma za poslechu rádia. O samotě.
Chcete ho?
Jeho dílo bylo dokonce hotové už před termínem. Chtěl ho odevzdat dřív, než začne v Muzeu nočníků a historických toalet výstava nočníků i ostatních osobností, která začíná v průběhu června. Nejspíš by byl úplně první, kdyby… „Ještě v noci po představení jsem začal nočník balit do krabice s dřevitou vatou. Odskočil jsem si pro lepenku a za zády se mi ozvala rána. Nočník byl na kusy. Tu noc jsem nespal,“ líčil své noční drama Viktor Preiss. Hned jak ráno vstal, začal jej ze střepů znovu skládat. Pomocí vteřinového lepidla seskládal jednotlivé kousky k sobě a slepil. Aby dílo drželo lépe pohromadě, vlastnoručně ho ještě odrátoval. Jak se mu to podařilo, posuďte sami. Chtěl, aby se jeho nočník vydražil za hodně peněz, aby pomohl přispět co nejvíce. Teď má strach, aby za nočník vůbec někdo zaplatil i pořizovací cenu. „Trochu se stydím, ale věřím, že i padlý nočník zaslouží povšimnutí. Už jen ze soucitu nad zmařeným dílem. Doufám, že si jej někdo opatrně odnese jako neduživé adoptované dítě, možná i jako raritu. Hlavní je, aby se ho někdo dobrý ujal,“ vyjádřil své skromné přání Viktor Preiss.
Foto: Muzeum nočníků a historických toalet
