reklama

Seznamte se s profesí terénní pracovník: Kdo může jeho služeb využívat?

reklama

Terénní pracovník, který pracuje s migranty, je osoba, která vykonává práci v jejich prostředí a je rodilým mluvčím jazyka dané komunity. Tato práce začíná „na ulici“ mimo oficiální kancelář a její náplní je aktivně vyhledávat potenciální klienty (v komunitách migrantů, kluby, ulice, ubytovny, nádraží, hřiště), protože ti se ne vždy dozví o službách, které pro ně mohou být přínosné. Je to tedy způsob šíření a cílení služby přesně tam, kde je potřeba. Terénní pracovník následně motivuje klienta k začlenění se do společnosti. Jejich vztah tak musí být postavený na vzájemné důvěře.

Ana pracuje v InBázi jako terénní pracovnice pro klienty ze zemí, kde je mateřským jazykem španělština. Pochází totiž z Venezuely a v Čechách žije už 10 let. Světlana žije v Praze přes 15 let má na starosti klienty z Ukrajiny. Nejen pro mnoho Čechů, ale i cizinců je profese terénního pracovníka v zásadě neznámá. Češi se s ní nesetkávají a cizinci ji většinou ze své země neznají. Také Ana sama přiznává, „původně jsem ani nevěděla, že taková práce existuje. Zjistila jsem to, až když jsem emigrovala. Tuhle práci dělám, protože mám za sebou zkušenosti, které teď zažívají moji klienti.“

Kdo může využít služeb terénního pracovníka?

O terénního pracovníka si může požádat kdokoliv, kdo osloví organizaci, která danou službu nabízí. Jeho práce je bezplatná a má přidanou hodnotu, jak pro klienty samotné, tak pro osoby (pedagogové, lékaři, zaměstnanci státní správy, pracovníci psychologických poraden apod.), kteří s ním potřebují cokoliv probrat a vyřešit. Díky terénnímu pracovníkovi se s klientem snáze domluví a všechny požadavky na něj kladené, jsou mu v případě nejasností hned vysvětleny. Cílem je tak uschopnit klienta, aby služby terénního pracovníka v budoucnu již nepotřeboval a plně se integroval do nové společnosti.

Překážky v práci terénního pracovníka

● díky současným státním restrikcím je komunikace s klienty a společné setkávání problematičtější

● neznalost profese v českém prostředí

„Když někam s klientem přijdu, tak se na začátku představím a řeknu, že jsem terénní pracovnice z InBáze, ale přesto mne někdy berou jako příbuznou klienta případně jako profesionálního překladatele. Je to ale dáno tím, že většinou tuhle profesi neznají anebo se s ní setkávají poprvé. Na úřadech, kam chodíme s klienty pravidelně, už nás naštěstí znají a jsou rádi, že jim pomáháme,“ říká Ana.

● bezpečnost (terénní pracovník si nikdy nemůže být jistý, jaké události bude řešit, a proto chodí do terénu ve dvojicích)

● terénní pracovník je často zaměňován za obchodního zástupce

● „když je něco zadarmo, tak to vypadá podezřele“ (pro některé osoby nabízená služba není zárukou kvality, protože jsou zvyklí za poradenství a služby platit)

● domněnka klientů, že terénní pracovník za ně všechno zorganizuje a zkontroluje

● domněnka společnosti, že se migrantům pomáhá se vším (cílem je ale pomoci pouze v tom, co sami nezvládnou; největší bariérou je právě jazyková neznalost)

„Velmi často pomáhám ve školství (zápis do první třídy, třídní schůzky, doprovod do Pedagogicko-psychologické poradny apod.), doprovázím klienty k lékaři nebo tlumočím při komunikaci s úředníky. Spolupracuji jak se školami, tak i s rodinami a zdaleka nejde jenom o tlumočení z jednoho jazyka do druhého. Zprostředkovávám českému úředníkovi, učiteli, etc. zahraniční a kulturní kontext, který, jak jsem zjistila, bývá často zdrojem nedorozumění. I v tom spočívá naše práce,“ dodává Světlana, terénní pracovnice InBáze.

Tahle práce není pro každého, protože kromě klasických soft skills (komunikace, empatie, respekt, stanovení a dodržení vlastních hranic) musí být terénní pracovník odolný vůči stresu, kterému je při své práci ve zvýšené míře (nestandardní situace v terénu nebo i ze strany klienta v životní krizi) vystaven, ale i přes to všechno: „Mé služby využila rodina, která utekla z válečné zóny v Doněcku (dva dospělí a dvě děti). Do ČR přijeli nejen kvůli bezpečnosti, ale také za účelem získání práce a zlepšeních svých životních podmínek. Bydleli zde u přátel, kteří již InBázi znali, a tak mne kontaktovali. Zařídili jsme společně bydlení, školu a doučování pro děti. Udělalo mi velkou radost, že jsem mohla být nápomocna v tak těžké životní situací. V tu chvíle jsem cítila, že moje práce má smysl,“ doplňuje Světlana.

reklama

reklama

reklama

reklama

reklama