reklama

Zbyněk Passer je vášnivým motoristou!

reklama

Všimli jsme si, že v Praze se do „velké“ politiky pustil Zbyněk Passer, motorista schopný závodit na motorce i v autě. Položili jsme mu tedy pár otázek…. Není politickou rychlokvaškou, neboť v Kolodějích funguje v místní politice přes 16 let. Za tu dobu stihl ušetřit obci nemálo peněz na opravách silnic, protože se nebojí používat zdravý rozum. Navíc se orientuje v trendech plánování dopravní infrastruktury ve světě a nejen díky tomu ví, že akce typu Den bez aut jsou jen populistické prázdné žvásty. Spalovací motory jsou v současné době stále ještě nepostradatelné, a démonizovat je je nesmyslné. Je tedy potěšitelné, že alespoň v Praze lze volit politika, který chce co nejrychleji dokončit obchvaty, zkvalitnit návaznost semaforů, upravit parkovací značení tak, aby motorky měly svá místa, kde jim nehrozí povalení od couvající dodávky. Funkční věci, které využívají v západních metropolích.

Zbyňku, kdy a proč ti začal vonět benzín?

To si nepamatuju. Prý když mi byl rok, varoval strejda mojí maminku, aby mě nepouštěla blízko k čemukoliv, co vrčí, prý mě od toho už neodtrhne. A to mi pravda zůstalo dodnes. Dnes nejvíc zrelaxuju hlavu při cestách s vejtřaskou (Pragou V3S) na dřevo – vyrábíme si herní prvky do obecního parku sami. Nebo s Matesem (Škoda 706 MTS – Trambus). Vrcholem je ale řádění s Bobíkem (kolový nakladač UNC). Naložím si Matese drtí, dovezu na cyklostezku, rozhrnu Bobíkem a je opraveno. Tyhle brigádičky jsme v Kolodějích obnovili a světe div se, chodí na ně čím dále více lidí.

Z aut jezdím v zimě dvěma dědečky, starým Daimlerem z roku 1999 (nejlepší auto na drifty) a sedmičkou z roku 2004. Stará, ale slouží skvěle. Všechny moje motorizované miláčky lze najít na facebooku v albech.

Přibližný seznam motorek, na kterých jsem v životě jezdil, vypadá následovně: Pařez, Simson, ČZ 500, XT600, FZR 1000, Ninja, GSX-R 1000 K6, Adventure I, SuperDuke, Duke, RC8, 525 EXC, 530EXC, 300 EXC, 200 EXC, 250 Freeride, Adventure II a zapomenout nesmím na skútr ČZ 175, známější jako Prase.

Co tě vedlo k tomu, že ses do motorismu tak ponořil?

Máme to v rodině v krvi po větvi z matčiny strany, strýc i bratranec jsou oba nadšenci a velmi schopní mechanici, ba i konstruktéři. Postavili jsme za mého dětství na statku na Vysočině řadu roztodivných konstrukcí. Třeba kompletní předek z trabanta, včetně motoru, rám ze staré oktávky a sedačku z traktoru. Nemělo to blatníky a tak nám brambory na poli létaly kolem hlavy a strejda se dost zlobil, co pamatuju. Na polní cestě při šedesátce to byl zážitek větší, než jet na závodním okruhu dvě stě.

Účastnil ses i závodů a proč?

Závodil jsem s různými konstrukcemi a v různých disciplínách v autech i na motorce. Nejbližší je mi vytrvalostní, vícedenní hardenduro typu Erzberg, RedBull Romaniacs, Regiment 13 atd. V Čechách takové dlouhé a drsné závody prakticky nejsou, bohužel. Není to moc o technice, zvládneš to na motorce za sto tisíc korun a můžeš být v první desítce mezi světovými amatérskými jezdci. Kde ale slovo „amatérský“ nevystihuje, jak dobří jsou. Na Erzbergu jsem nejlépe skončil 159., tuším, z asi 1500 riderů z celého světa.

V autech jsem léta jezdil Národní formuli, mistrem ČR jsem byl 2008, nebo 2009, musel bych se podívat. Pár let jsem jezdil vytrvalostní sérii ALS s Caterhamem, z toho byl jeden titul mistra a dva vicemistra. Pár závodů do vrchu, pár v rally. Na Silverstone jsem vyhrál třídu SR3 s Radicalem, celkem startovalo 49 aut z celého světa. Celkem to bylo necelých 90 závodů, z toho asi 50 umístění na stupních vítězů. Zhruba třetina závodů byla mimo ČR. Na poháry se dnes práší v garáži – světská sláva, polní tráva…

Souvisí motosport s běžnou dopravou?

Kdo se motorsportu věnuje, má rychlejší reakce. Nebourá tak často a zbytečně, je zvyklý řešit kritické situace během zlomků vteřiny. Motorsport tě taky naučí citu pro stroj, abys mu vyhověl, zbytečně ho neničil a on tě dovezl až do cíle.

Co ti vadí na dosavadním plánování dopravy?

Kdyby nějaké plánování dopravy v Praze bylo, měl bych se k čemu vyjádřit. Co se děje v posledních letech musím označit za chaos a nesystémové výstřely do tmy. Žádné plánování, žádná koncepce. Blance chybí kapacitní vyústění na D8, Stodůlkám a Ohradě dokončení Radlické radiály, severu řešení kolem Suchdola, východu propojení Běchovic s D1, Újezdu nad Lesy obchvat, stejně jako Uhříněvsi a Písnici. Na Spořilově se lidé dusí a magistrát přešlapuje a politikaří. Je to zločinné chování. Všechny dokončované dopravní stavby se chystaly v letech 1994 až 1998.

Máš nějaké návrhy řešení?

Irituje mě přístup města k inteligentním dopravním systémům – řízení celých oblastí křižovatek. To se mohlo implementovat už dávno. Když se systém odladí a dobře nastaví, zkracuje dojezdové časy o 10 – 20 %, což jsou v součtu tisíce člověkohodin denně! Nebudují se nové tratě tramvají, minimálně se rozvíjejí příměstské vlakové trati i nová nádraží. Na většině těch stávajících chybí pohodlná a dostatečně velká parkoviště pro auta, motorky a kola. O bikesharingu a carsharingu se jen mluví, kola se měla půjčovat od září, ale tendr se ještě ani nevypsal… Projekty, které lidem život ve městě usnadní, je třeba dokončit, a používat přitom zdravý rozum.

Proč ses rozhodl vstoupit do místní politiky u vás v Kolodějích?

Před šestnácti lety navštívil otce jeden místní architekt s prosbou, zda by otec nedoplnil místní nezávislou kandidátku. Táta odmítl, bylo mu skoro sedmdesát, ale vyzval mne, ať se zapojím. Byla to jen malá výpomoc, byl jsem na posledním – nevolitelném místě. Paradoxně jsem byl jediný, kdo se do zastupitelstva dostal a svůj mandát jsem pak zatím třikrát obhájil. Prošel jsem si vším, od řadového zastupitele a člena řady výborů, po předsedu finančního i kontrolního výboru, místostarostu a teď jsem druhým rokem starosta. Žádná rychlokvaška 🙂

Myslíš, že se motoristická kulturnost v ČR může někdy vrátit k tvořivosti a gentlemanství doby před nástupem komunismu?

Všude na světě jsou lidé v pustých a drsných oblastech milí, vstřícní a chtějí vám pomoct. Zatímco města připomínají chováním lidí džungli s mnoha predátory a minimem kořisti. Stejné je to s dopravou. Volné silnice, pomalá auta a více času, to býval recept na gentlemantsví (nejen) za volantem. Přidej si k tomu standardní postkomunistické křupanství, stres běžného pracujícího člověka, přeplněné silnice, často připomínající troubící parkoviště a máš koktejl ne nepodobný slavné scéně, kdy Michael Douglas vystoupil z auta s brokovnicí v ruce, protože už toho na něj bylo moc.

Hnutí Pro Prahu, které vedu do voleb na magistrát, chce dostavět oba okruhy (vnitřní i vnější), rádi bychom postavili dostatek parkovacích domů na okraji Prahy (všechny konečné metra, tramvají a zastávky příměstské železnice) a chybějící radiální spojení obou okruhů (obchvaty Běchovic a Újezda, Uhříněvsi, Kunratic a Vestce). Pak se bude v Praze jezdit výrazně lépe. Pak se na sebe možná nebudeme mračit. Doufám, že to bude dřív, než budou auta jezdit sama…

Co nejzajímavějšího z českého a světového motorismu tě inspirovalo?

Těch věcí je strašně moc, motorismu se od dětství věnuju i teoreticky, četl jsem vše, na co jsem narazil, od konstrukčních knih až po dopravní statistiky. Ale nad čím nepřestávám žasnout? Nad komplexností a precizností předválečných Bugatti. Nad teutonským výkonem a i na dnešní poměry šílenou rychlostí Auto Unionů V16 bi-kompresor z druhé poloviny třicátých let. Nad technikou Cadillaců ze stejné epochy. Nad Citroënem DS. Nikdy nezapomenu nadpozemský výkon Michaela Schumachera na vodě v Belgii v polovině devadesátých let. Stejně nechápavě jsem zíral na přepůlený Veyron při servisní prohlídce v Molsheimu – jeho střeva nepřipomínala nic z automobilového světa, byla to kosmická technika i zpracování. Ale kdybych měl z nádherného světa motorismu vybrat jeden fenomén, bude to Steve Mc Queen a jeho způsob prožívání vášně pro vše motorové. Je mi to nesmírně blízké, ten chlap je můj vzor.

Co z trendů dopravy v zahraničních velkoměstech je pro nás užitečné a co je ověřená slepá ulička?

Na straně plusů jednoznačně zlepšování komfortu a zkracování intervalu příměstské železnice typu CityElefant, napojené na pohodlné parkování. Masivní podpora motocyklové dopravy, zejména skútrů. Dále bike a carsharing v centru města i na okraji. Vše pod jednou kartou mobility. Upřednostňování tramvaje před metrem mimo centrální oblasti. Víceokruhové schéma velkých měst (jeden okruh nestačí).

Na straně minusů bych jmenoval nesystémové zákazy na částech nábřeží bez adekvátních objízdných tras, nízkoemisní zóny, perzekuující sociálně slabší motoristy, nesmyslné padesátky na rychlostních úsecích typu magistrála na Pankráci, třicítka ve velké aglomeraci (smysl dává v centru a v rezidenčních celcích typu vnitřek Vinohrad či Dejvic). Nesmyslné je též protěžování stávajících drahých a výrobně neekologických elektromobilů, které potřebují významně zlepšit dojezd, tedy revoluci v ukládání energie.

Jaký je tvůj vztah k supersportovním autům?

Nikdy jsem neměl supersport slavné značky. Ta auta obdivuju, jsou krásná, ale pro mne prostě nedávají smysl. Nejsou dost rychlá, ani odolná pro závodění a mají příliš mnoho omezení pro běžný provoz. Takže zbyde pozérství. Na vanilkové latté do Pařížské nejezdím, takže Lambo, ani Ferarri nehrozí. Vždy mě to táhlo k autům co nejpodobnějším závoďákům s klasickou koncepcí, nebo rally koncepcí. Garáží mi prošly M3 E46, Evo VII v závodní úpravě, dva Caterhamy (roadsport a CSR 260) a Radical SR3 a SR4. Poslední tři jmenované zrychlují pod tři vteřiny z nuly na sto a na okruhu rozcupují jakýkoliv supersport, což jejich majitelé dost nelibě nesou. Což, nerad přiznávám, byla moje oblíbená okruhová kratochvíle 🙂 Ta auta váží šest set kilo a poskytují neuvěřitelnou jistotu v zatáčkách. Lehká auta mě moc bavila. Ale teď je už několik let se vším utrum, není čas.

Jaký dopravní prostředek osobně preferuješ?

V Praze mě potkáte na kole nebo na motorce, autem je to za trest. Když už, preferuju vysoké zdvihy podvozku, vysoký profil pneumatik a dlouhý rozvor, což je recept na pražský tankodrom. Vždy jsem miloval sedmičková BMW a pokaždé si pořídil nějaký starší, ale zachovalý kousek na běžné ježdění. Teď mám zhruba desetiletou 760 iL s dvanáctiválcem, co stála stejně, jako slušně vybavená Fabie. Autem jezdím jen v zimě a tak mě nesežerou ani servisní výdaje. Po létě na tvrdém sedle kola je křeslo v sedmičce jako lázně. V minulých letech jsem hodně jezdíval s veterány, ty jsou teď smutně zavřené v garáži a většinu z nich projedu s bídou dvakrát ročně. Třeba embéčko letos nevyjelo nikam dál, Trabant jakbysmet. Jednou snad budu mít trochu víc času.

Jak vnímáš motorky a skútry v rámci městské dopravy?

Ruku na srdce, motorky milujeme, ale pražskou dopravu nespasí – nikdy nebudou masová záležitost. Motorka ve městě potřebuje celého chlapa, nebo odvážnou ženu, a těch je jako šafránu. Se skútry je to jiný příběh. Domnívám se, že v Praze je ideální dopravní prostředek individuální přepravy právě skútr. Na kola je Praha moc kopcovitá a roztahaná, ale malý skútr, ideálně 125 je přesně tím pravým. Má prostor na nákup, druhou helmu, nebo tašku do práce i s počítačem, spotřebu tři litry, emise minimální, maximálku přes stovku, je pohodlný i ve dvou a cenově hluboko pod autem. S kupou výbavy typu vysokých skel, pevných rukávů i nohavic přidělaných ke skútru je použitelný i pro zimní období.

Co nám tedy brání hromadně přesednout na skútr, když konečně stačí na řízení skútru řidičák na auto? Tupost a arogance města, slepě protěžující jenom kola (která dělají ani ne procento přepravy v Praze) před skútry, které mají mnohem větší potenciál pro ty, co nebydlí zrovna v centru. Copak jste někde v Praze viděli příčná stání pro skútry a motorky, běžná v celé západní Evropě, nebo i v Bratislavě? Motorka v Praze nesmí skoro nikde stát, aniž by nebyl problém. V podélném stání vám ji často skácí, či rozmáčkne nepozorný autař, na modrých zónách vám nadávají rezidenti, ač nezabíráte téměř žádné místo, na okraji chodníku nyní městská policie nově obouvá botičky i motorkám! Praha je tedy k motorkám a skútrům krajně nevstřícná, ba až nepřátelská, a to bych rád změnil. V každé ulici, před každým úřadem či velkým obchodem by se měla přeznačit stání tak, aby vzniklo několik výhradně pro motorky s oky na jejich uzamčení, aby se podporovala jednostopá doprava po městě. Pokud by k běžným jízdám používalo pět až osm procent pražanů skútr, věřte, že by to bylo znát na rychlejší a plynulejší dopravě i na snazším parkování. Motorka v provozu i zaparkovaná zabere minimum místa a o to přece jde. Nadto máte mnohem vyšší průměrnou rychlost, než auta, aniž byste překračovali povolené rychlosti.

reklama

reklama

reklama

reklama

reklama