Kardiopulmonální resuscitace je boj s časem i technikou

Autor: dne 12 března 2019

Vteřina, která může člověku změnit život – zástava srdce je nekompromisní. Pak nastává boj s časem, při kterém pro změnu musí být nekompromisní každý s nás. Co nejrychleji musí být zahájena kardiopulmonální resuscitace, jinak dojde u nemocného k odumření mozkových buněk. Základy resuscitace by měli ovládat všichni napříč věkovými generacemi, protože zástava srdce se netýká pouze lidí v důchodovém věku, ale i mladých a zdánlivě zdravých lidí a sportovců. Hlavním faktorem úspěchu je rychlost zahájení a účinnost provedení resuscitace. Jen málo lidí by však resuscitaci provedlo správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si připomínáme 16. října.

Onemocnění srdce a cév jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích. Nejdramatičtější formou úmrtí je pak náhlá srdeční smrt. U mužů mezi 60–69 lety věku a s anamnézou srdečního onemocnění se může tato forma vyskytnout až v 8 případech na 1000 obyvatel, ženy pak mají vyšší výskyt náhlých úmrtí ve skupině bez předchozího známého srdečního onemocnění.

Díky zkušenostem získaných záznamem EKG při resuscitacích je znám předpoklad, že většina náhlých úmrtí je důsledkem závažných srdečních arytmií jako fibrilace komor. Srdce přestane čerpat krev a důsledkem je rychlá ztráta vědomí, nehmatný pulz a následná zástava dýchání. Pokud není co nejrychleji zahájena kardiopulmonální resuscitace, dojde během 5 minut k odumření mozkových buněk a pro nemocného to má fatální důsledky. Takovému člověku může pomoci každý z nás.

„Když někdo upadne do bezvědomí, je primárně nutné zjistit, zda dotyčný dýchá. Pokud ne, snažíme se nejprve rychle zprůchodnit dýchací cesty záklonem hlavy se zvednutím brady, zběžně prohlédnout ústa a odstranit případné cizí tělesa jako zubní náhrady apod. Pokud nemocný sám dýchá a má hmatný pulz, může být umístěn do stabilizované polohy vleže na boku s opakovanými kontrolami životních funkcí. Pokud je pacient v bezvědomí, nereaguje ani na oslovení a na bolestivé podměty, nedýchá, měla by být zahájena co nejrychleji nepřímá srdeční masáž a pokud zachránce umí a chce i umělé dýchání z úst do úst,“ říká PhDr. Lenka Sentivanová, instruktorka kurzu základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace IKEM a dodává: „Světovými standardy je uváděna jako ideální frekvence zhruba 10 až 12 dechů za minutu a hrudník by měl být rytmicky stlačován rychlostí 100-120 pohybů za minutu, přičemž stlačení má trvat zhruba stejně co uvolnění komprese. Hrudní kost by měla být stlačována dostatečnou silou tak, aby došlo k jejímu snížení přibližně o 5-6 cm. Masáž srdce a dýchání z úst do úst by mělo být prováděno v poměru 30:2, primární však zůstává masáž srdce, která resuscitovanému dává větší šanci, že zástavu srdce přežije.“     

Pokud je resuscitace úspěšná, pacienta si převezmou zástupci záchranné služby, kteří mu poskytnou odbornou péči, napojí jej na ventilátor, udržují v umělém spánku a předají personálu v nemocnici.

„V případě, že je pacientovi obnoveno vědomí, je v Kardiocentru IKEM dále vyšetřen, zda má nebo nemá srdeční onemocnění, které by mu mohli naši lékaři léčit. Ve většině případů pak pacientovi voperujeme tzv. implantabilní kardioverter-defibrilátor, který mu pomůže dát činnost srdce zase do normálu. Jsou však také případy, kdy je zástava srdce pro pacienta natolik zásadní, že mu lékaři musí dát mechanickou srdeční podporu, která je u pacientů s pokročilým srdečním selhání schopna plně převzít úlohu srdce v krevním oběhu a zcela tak pacientovi obnovit dostatečný srdeční výdej,“ podotýká přednosta Kardiocenta IKEM prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., a doplňuje: „Překvapivé je, že se srdeční zástava čím dál častěji objevuje i u zdravého a věkem mladého pacienta do 30 let. Výjimkou bohužel nejsou ani vrcholoví i rekreační sportovci, které by nenapadlo, že je něco podobného může kdy potkat. Základy resuscitace by tak měli umět všichni lidé napříč věkovými generacemi. Každý z nás by měl být připraven poskytnout první pomoc lidem na ulici, kamarádovi ve škole nebo spoluzávodníkovi na běžeckém závodě.“

Stěžejním faktorem úspěšného provedení kardiopulmonální resuscitace je rychlost a efektivní účinnost. Pro spoustu lidí je tato problematika stále velkou neznámou a nedokázali by provést všechny úkony správně. I na to se snaží upozornit Evropský den záchrany života, který si lidé napříč zeměmi připomínají vždy 16. října.

„Jsem velmi rád, že se Institut klinické a experimentální medicíny připojil svými aktivitami k Evropskému dni záchrany životy a přispěje tak k většímu povědomí o této problematice. Těší mě, že jako největší superspecializované zdravotnické zařízení v této zemi jdeme všem příkladem a všichni naši zaměstnanci napříč zaměřením musí absolvovat kurz základních dovedností kardio–pulmonální resuscitace. U příležitosti konání Evropského dne záchrany života mají možnost absolvovat tento kurz i nejbližší a rodinní příslušníci zaměstnanců,“ uzavírá ředitel IKEM MUDr. Aleš Herman, Ph.D.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit Přihlášení

Napište odpověď